Ze všech míst vhodných pro život, se všemi svými přednostmi a nedostatky, si neandrtálci zvolili jeskyni na Hušnjakově hoře. Líbila se jim.
Jeskyně působila bezpečně, prostorně a – co je nejdůležitější – mohla se v ní celá rodina skrýt před povětrnostními vlivy a dalším nebezpečím, které jim hrozilo ze všech stran. Lovci byli s místem také spokojeni. Pahorky byly zalesněné a lesy plné zvěře a bohaté výživnými bobulemi. Kromě bobulí zde bylo i plno jiného jídla, protože, kdyby tomu tak nebylo, nezdržovali by se dlouho, ale vydali by se dále, najít nějaké lepší místo. A lepší místo než toto si nemohli ani přát.